Jsme milenci. Jsou naše duše v květu a spolu navzájem se proplítají, že vše nám jedno, city, sny, v nichž plají v svých růžích Naděje i Bol v svém hnětu. Čas jako zloděj uniká nám v letu, čím jest nám? Ničím. Doby ubíhají, ni války, při nichž bolem ženy štkají, skráň hrůzou nesbělí nám ni nach retů. Vlas tkejte liljemi i asfodelem! My lásce věrní jsme v svém žití celém, ať hučí lesy, ať vod kypí var! My žijeme jak v první lásky chvíli bez cíle, zrovna jako ptáků pár, již zpití světlem prostorem v dát pílí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
